Stíny Plamenů - Pokles do temnot kanalizačních hlubin

Byl, nebyl, jeden smrdutý den, kdy si Lord Morbivod (něco o něm si řekneme v recenzi o skupině Trollech) řekl, že jeden projekt (Trollech) mu prostě nestačí. Procházky Plzeňskými kanalizačními stokami, v něm vyvolaly tak silné emoce, takže okamžitě naladil kejtru, potunil efekt a vytvořil propracovaný kanalizační příběh. Samotnou hudbu pak nazval Black metal kanalizačních vod, což je velmi výstižný termín. No dosti bylo keců teď k věci.

V roce 1999 vyšlo první demo skupiny Blackmetalové peklo ve špíně kanalizační vody . Tímto kouskem se nebudeme dlouho zabývat. Jen si řekneme, že se jedná o syrový black metal bez jakýchkoli nápadů či inovací. Album vás pak provede jednoduchým příběhem, jež má za úkol představit vám jednotlivé postavy kanalizačních stok, se kterými se budete v dalších příbězích setkávat. Pan z čistírny(zlo) se zamiluje do čisté Paní z čistírny(dobro) a společně zplodí dva syny. Těmi jsou syn Poklopů a mistr Jímač. Příběh pak pokračuje různými hádkami a spory v rodině, které do ní klid prostě nepřináší.

Toto album představuje začátky skupiny a hledání stylu.Pokud ho vynecháte, prakticky o nic nepřijdete.

Proto se raději podíváme na další kousek Pokles do temnot kanalizačních hlubin . Světlo světa spatřil v roce 2000 a více než překvapil. První píseň drtí mé klouby, mele mou mysl na mouku, jako dva mlýnské kameny. Nechávám se strhnout proudem muziky a potápím se do světa, kde je světlo neznámé. Ano jsem v kanalizačních hlubinách. Hudba jede ve velkém stylu a tempo mě málem utopilo. Kytara neúprosně kvílí. Její barvitý zvuk jsem si ihned oblíbil. Tajemné a chytlavé riffy mě okamžitě sthávají a za prudkého tempa bicích, dopadajících na mé tělo jak krupobití, přivykám mlhavému šeru. Jímka mistra Jímače je rozbitá a překvapivě za to nemůže nikdo jiný, než Paní z vodárny a její družina vyznavačů krista. Bohužel Pán čistírenský je do ní zamilovaný a není schopen zakročit. Proto spouští syn Poklopů zuřivý monolog, ve kterém své vokální dispozice vytáčí do maxima. Ve stejném zuřivém tempu se nese i hudba. Následující píseň jsem očekával poněkud pomalejší. Ale ne ! Schyluje se k válce a zde není místo pro slabé kusy. Každá další píseň vám tedy nabídne solidní nářež a ve vražedném tempu vás strhne, jak voda splachující fekálie, protékající kanalizací. Příběh pokračuje dále a syn Poklopů přizve na posilu Vévodu z Libkanu. Mistr Jímač umírá a teď již procitne i pán Čistírenský. Společně pak vyhlásí válku vodárně, ve které dostane Paní z vodárny poklopem přímo do hlavy. Tím je dílo dokonáno a vše se vrací do normálu.

V tomto projektu musím ocenit nápaditost jednotlivých písní, pač každý vál nabízí nějaký ten špek, který v předchozí písni nenaleznete. Nemusíte se tedy obávat stereotypů. Vražedné tempo vás nakopne a zvedne vám náladu. Při opakovaném poslechu desky se častokrát nachytáte jak trháte údy do rytmu a házíte řepy.

Toto album považuji za vrchol tvorby lorda Morbivoda. Samozřejmě, že následovala další alba, bohužel vysoko nastavenou laťku pokaždé shodily. I přesto stojí za poslech a zmíním se o nich v dalších recenzích.

Projekt Stíny Plamenů měl v počátcích na svědomí pouze lord Morbivod. Sám hudbu vymyslel, nazpíval a nahrál všechny instrumentální linky. Teprve později se skupina rozšířila. Proto vzdávám Morbivodovi veliký hold.