Dimmu Borgir - In Sorte Diaboli

Tak na nové album norských symphonic black metalových borců Dimmu Borgir jsem se opravdu těšil. Aby také ne, když poslední album „Death Cult Armageddon“ z roku 2003 mě svého času naprosto uchvátilo monumentálními skladbami a úžasnou spoluprácí s Pražským symfonickým orchestrem. Z hloubi duše jsem doufal, aby In Sorte Diaboli bylo minimálně stejně dobré. A můžu říct, že mé přání se splnilo.

Hned první skladba The Serpentine Offering dává vzpomenout na zmiňovaného staršího bratříčka úvodní symfonickou pasáží a celkově je mu svou stavbu asi nejpodobnější. Celkově však symfoničnosti ubylo, ovšem to desce nijak nevadí. Vály jako The Conspiracy Unfolds či The Sinister Awakening vás naprosto pohltí a jejich atmosféra je úžasně polapitelná. Zajímavá je i oddychová The Fallen Arises. Temné středověké příbehy v textech doplňuje věru parádní hudba, která se vám zažere bezpochyby hluboko do duše. Občas se vyskytne vskutku zajímavá vokálová pasáž, riffy jsou smrtící, klávesy také. Snad jen Hellhammerovo tepání na kopáky mi občas připomínalo vrtulník, ale jinak se ani jeho hře nedá pochopitelně nic vytknout. A pak to najednou skončí. Celkově tento masakr totiž trvá jen 45 minut což je oproti starším albům trochu zklamání. Ale to nevadí, protože si ho okamžitě pustíte znova. A znova. A myslím, že bude trvat dlouho než se vám ohraje, protože je to zajímavý počin, zářící všemi barvami blacku :).

Můžu tedy bez obav prohlásit, že světlo světa spatřilo další parádní blackové dílko a pokud jste Dimmu Borgir znechuceni kvůli nevydařenému vystoupení na letošním Brutalu, stejně vám toto album musím doporučit, protože je fakt geniální!!!