Satyricon - Dark medieval times

Satyricon je v historii lidstva milník. Jeho kvalit dosahuje jen málo kapel a tuším, že bych je dokázal spočítat na prstech jedné ruky. Proto se tu s ním ještě nějakou dobu, v různých podobách, budeme vídat.

Vaše reakce na skupinu Satyricon , se těší kladnému hodnocení. Všeobecně však preferujete novější desky před staršími. Věřte, nemám vám to za zlé. Nemohu si ale dovolit nechat v pozadí, jednu z vůbec nejlepších písní, Dark medieval times , kterou považuji za takovou pohádku a ukolébavku pro duši v jednom.

Pořádnou porci jejího kouzla ochutnáte již z počátku. To vaše tělo začně drtit příjemný zkreslený zvuk. Melodický riff, společně s chytlavě ječícím vokálem, začíná dráždit ušní bubínek jemnými vzruchy. Ty vám nedají spát a duše pomalu, za to jistě klidní tok myšlenek. Jednotlivé tóny se do vás zarývají stále hlouběji. Dochází k jistému napětí mozkových blan. Necháte se nést vlnnou ruchů, když tu vás náhle opaří jemné intermezzo. Čípky, žlázy, žíly a bůhví co ještě se dostávají rychle do klidu, a tak si ani nevšimnete jemného mrazení v zádech. Tato malá přestávka se opět mění v intenzivní vzruchy. Jako by se vám tomu stále nechtělo věřit. A pak je to tu! Stane se něco neskutečného! Prostor dostává jemná ukolébavková melodie. Většina smyslů a vjemů, odevzvává zbraně a neskutečně rychle se poddává dokonalé melodii. Mysl je zklidněna a veze se na vlně příjemných tónů, jako kolébka s dítětem, vhozeným do řeky, jíž unáší klidný tok. Zažíváte nepopsaletlné stavy, mozek nic nechápe. Jedno je ale jisté. V duši zavládl klid a mír.

Asi takovéto pocity vám přinese neskutečně geniální píseň, s přehledem konkuruje hitu Mother north. Hledal jsem snad skoro všude (pod postelí, na WC, dokonce i v dámském prádle); bohužel nebylo mi dopřáno najít oficiální videoklip. Výsledkem tohoto vyčerpávajícího úsilí je video (přikládám dole), které je podle mého soudu dílem nějakého kompilátora. A musím přiznat, výsledný efekt videa dokonale vystihuje atmosféru v Satyriconu. Vám všem tedy tímto doporučuji video shlédnout a přikládanou mp3 zařadit do playlistu. V lepším případě znovu se zaposlouchat do celého alba a zkusit poodhlalit roušku, pod kterou se skrývá neskutečně geniální dílo.

Adultery – český středověký black

„Nechte kapky deště rozeznít v korunách stromů bájnou legendu, kterou jen tyto němé tváře pamatují. Tehdy odvaha a statečnost našich bratří dokázala, že slovanský národ nepoklekne před žádným loupeživým a zrádným nepřítelem. Slyšte pověst o Slavojovi, který cítivše své srdce pro vlast bíti vedl své bratry za svobodou do nových krajin.“

Tuhle překrásnou řeč můžete zaslechnout z úst Akharona, zpěváka slovanské folk blackové skupiny Adultery, v prvních vteřinách válu Cesta do krajin vytoužených. Je mi jasné, že někteří z vás už nedočkavě rolují kolečkem, zatímco ostatní (poněvadž Adultery důvěrně znají nebo protože jsou true pure) kolečkem šmrdlají jako zběsilí. Pro Ty z vás, kteří se skvostem jednou hlodajícím do dějin slovanského národa a podruhé unášejícím do smyšlených krajin opěvujících hrdost českých králů, jsem připravil několik následujících řádek zhruba přibližujících krásu a moc veršů o bitvě u Vogatisburku či pouti do Navie.

Samozřejmě bych vás měl upoutat i na jiné záložky ve složce „Klady skupiny Adultery“. Tak zaprvé zvuk – geniální a perfektně propracovaný, silně melodický black s příměsí slovanského středověkého folkloru se na vás vyvalí s mrštností bičíku hravé dominy. V konstrasu s Akharonovým chrčákem se občas objeví krásný čistý a pevný hlas Elrabora ať už ve formě sboru nebo sóla. Pokud se pohroužíte do rozmanitých zbraní dějepisných znalců, po určité době zjistíte, že vaše ztracená národní hrdost opět nabývá na síle. V tvorbě se často objevují starodávné exotické hudební nástroje, což jen zpestří váš požitek z poslechu.

V roce 2001 se poprvé kapela objevila v regálech internetových metalových prodejen s dvanáctiminutovým demíčkem Age of Seven Towers, které si touto dobou můžete pořídit na oficiálních stránkách skupiny za pouhých 80 korun. Roku 2003 se k nám do náručí probojovala nahrávka krásného melodického blacku s fantasy texty (v angličtině) Age of Winter Kings. No a hnedle rok poté se v mračnech prachu bitevního pole zjevila sladká múza s (konečně) českými texty a reálným podkladem - Slovanská krev. Pakliže se chcete se skupinou do začátku seznámit, mohu vám garantovat, že právě tento obelisk českých dějin nenechá vaše nadledviny v klidu svého tukového obalu, nýbrž je hrubou silou dotlačí k produkci obrovského množství adrenalinu. No a konečně zatím nejaktuálnější dílo, Age Of Rebirths (2006) strhující svou příjemnou melodičností a chytlavými refrény.

Aaen Anima - Gothic, Doom, Avantgarde

Tak po několika recenzích hudebních velikánů, představujících vrchol umění, je na čase pustit se do slabšího, za to velmi zajímavého projektu. K této kapele jsem se dostal absolutní náhodou. V podstatě omylem jsem zajel na stánky Doom metalu, a když jsem mezi množstvím kapel zahlédl českou vlajku, nedalo mi to; no musel jsem jí zkusit.

Kapela Aaen Anima je relatině mladá, založena byla počátkem roku 2002. Za svou kariéru si na konto připsala již osm alb. První projekty se opíraly pouze o duo kytar a stejný počet vokálů. Časem se začaly přidávat ostatní násrtoje jako např. altová flétna, tamburína či triangl. Zajímavé je, že basa se do hudby dostala až velmi pozdě. Bicí pro jistotu zastoupení nemají vůbec.

A co tedy od hudby můžeme očekávat? Hudba, ano hudba, to je ten důvod proč se vůbec touto kapelou zabývám. Písně totiž připomínají takový veliký jam (myslím hudební, ne ten co se maže na chleba). Nečekejte žádné riffy nebo snad dokonce melodii. To zde neexistuje! Hlavní slovo tu mají jednoduché tóny basy, které patrně nahrazují bicí. Ostatní nástroje se postupně přidávají. Takzvané druhé housle hrají klávesy a kytary, jejichž drsné tóny se růně prolínají a rozvíjejí basový základ. Vokální podání nedosahuje kvalit mistrů v oboru, ale zase celkový dojem z hudby nekazí. Songy tedy zní drsně a poněkud neohrabaně, když si je prohlédnete trochu blíž, zjistíte, že přeci jen mají něco do sebe!

Nejedná se o žádný skvost, a tudíž nečekejte zázraky. Ale posláním našeho blogu je ukazovat i méně známé, zato zajímavé projekty. Diskografii tentokráte vynechám, máte-li zájem najdete jí na oficiálních stránkách.

V přiloženém živáku ochutnejte styl této kapely a sami posuďte, má-li pro vás smysl.

Satyricon - Mother north

Ještě než se pustím do psaní, chci vás všecny upozornit na to, že všechny naše archivy jsou heslované ! Nenaleznete-li heslo v recenzi (jako že se to už nestane), říďtě se heslem v pravé části blogu děkuji.

Po recenzi Satyriconu nadchází čas pro videoklip. Dnes jsem si vybral jednu z písní, jichž řadím mezi nejlepší. Píseň sama o sobě má rychlý spád a často mění melodii. Co se stavby vizuální části týče, dokonale zapadá do hudby. Obsahová část genialitou neoplývá, ovšem příběh je poměrně zajímavý a vy se nudit nebudete. Klip, jenž vám nabízím je v necenzurované verzi a vy si tak můžete vychutnat ladné křivky dívky účinkující v jedné z hlavních rolí. Bohužel poněkud trpí zvuková kvalita, doprovázená všudypřítomným šumem, který snižuje prožitek. Není to však veliká překážka, a tak se můžete v klidu oddávat satyriconovským orgiím.

Mother north :

Quercus - Neina

Ve stojatých, chladných a kalných vodách českého Doom metalu byl dlouho klid. Chvílemi se již zdálo, že tomu tak zůstane navěky. V roce 2002 přichází povodeň v podání lorda Morbivoda, jež má za cíl rozproudit klidné tůně a vytvořit živnou půdu dalším odvážlivcům. V této době vychází promo nové skupiny Quercus obsahující pět relativně slušných válů. My se ale posuneme o dva roky dále. To denní světlo spatří Neina . Jedná se totiž o skvělý počin, jenž si nesmíte nechat ujít. V denní nabídce jsou dva vály mistra kuchaře. Nemusíte se obávat, nikdo vás tu nechce podvést, dohromady zaberou úctyhodných 23 minut. První na Vás dýchne temnou atmosféru, jíž si vychutnáte do posledního okamžiku. Očekávat můžete mocné zářezy basy, štiplavý tón kytary, jenž provází celou skladbu a různě se rozvíjí. Do toho přichází dokonale zapadající vokální skřehot. Bicí jsou tu poněkud na ústupu, nezoufejte však, ony se vždy včas projeví a nezklamou vás. Píseň začíná z počátku jednoduše a jak tomu v doomu bývá pomalu. Časem se ale rozvíjí a nabírá na tempu. Když už se zdá, že by mohl být rámec doomu překonán, vše se vrátí do starých kolejí. Druhá skladba nabízí trdší poněkud méně atmosferické pojetí. Více protoru je věnováno vokálům a bicí si přijdou na své.

Osobně tuto desku doporučuji k večerním (ranním) dojezdům. Hodí se i na kalby, kde určitě zapadne a nebude vás rušit. V neposlední řadě se při ní skvěle filozofuje, jen se nebojte, sedněte si chvíli a zamyslete se! Nad čím? to je přeci jedno..