Umbrtka - Dělnický black metal

Věřte, nevěřte, Umbrtku jsem původně nechtěl vůbec recenzovat. Nebyl jsem si totiž jistý, je-li tento projekt Lorda Morbivoda (tuto osobu si již brzy přiblížíme v recenzi o Trollech) natolik kvalitní, abych vás s ním zatěžoval. Po dlouhé úvaze jsem si prostě nemohl pomoci, a tak se s vámi podělím o pár řádků, v nichž tuto kapelu rozebereme.

Pořádná historie kapely se začala psát v letech, kdy většina populace koketovala s koncem světa, v magickém roce 2000. Do povědomí se "bohudík" dostáva až v dnešní době. Již od začátku je jasné, že tahle kapela bere hudbu vážně a o inovace se snaží kde se dá. Tou největší jsou škopky! Nečekejte nějaké klasické bicí, nýbrž oceloplechovou soupravu o jejímž původu můžeme pouze diskutovat (doporučuji jí shlédnout na oficiálních stránkách). Ústřední postavou se stává dělník Umbrtka (pracovitý toť člověk) a jeho divize, se kterou zažijete mnoho příběhů. Kapela je již od samého počátku velmi plodná. Nemůžeme se tedy divit úchvatnému počtu dvanácti alb, jež mají na kontě. Jak sám Morbivod přiznává, je to kapela splněných přání, kde si chlapci vyhrávají a užívají. Hlavním stylem je black metal. Dalo by se říci melodic black, ovšem ne v tom pravém slova smyslu, a tak bych přidal další škatulku strumming metal. Místy můžeme nalézt i prvky deathu.

Co se kvality songů týče, zde je těžké hodnotit. V zásadě platí co placka to zlepšení o sto procent. Samotné songy kus od kusu oplývají genialitou střídanou slabšími kusy. Nečekejte žádné složité riffy tohle je jednoduchá, leč chytlavá hudba. Škopky samy o sobě zní velmi dobře díky již zmiňované bicí soupravě. Drsný zvuk kytary je střídán štiplavými skřeky druhé. K textům se raději vyjadřovat nebudu. Pokud mohu doporučit, zaměřte se spíše na hudbu. Celkově musím kapelu zhodnotit jako kvalitní. Chce to ovšem probrat vály a slabší kusy jednoduše odstranit.

Nyní se podívejme na jednotlivé kusy masa. Vzledem k veliké diskografii vás seznámím jen s některými.

Prvním počinem stává se album Zašpinit slunce, s pouhou jednou skladbou nastiňující směr, kudy se chlapci chtějí ubírat. Netrvá dlouho a o rok později je tu plnohodnotné album Dělnický a bezdomovecký šedý metal. Nádech alba se nese v jednoduchých rytmech a obsahuje relativně nudné pasáže. Ale již zde jsou vidět počátky geniální stavby hudby, jež prozatím dřímá v muzikantech a projeví se časem. Nikoho nechci od tohoto počinu odrazovat, ba naopak nabádám vás ke stažení! Udělejte si názor sami! Poněvadž i přes tyto nedostatky se jedná o relativně zdařilé album. Ve stejném roce vychází Kladivo pracuje na 110% a Kovostroj plzeňských pánů práce .

Píše se rok 2002 a je tu zdařilé album Hymny šedé síly. Tento počin je mnohem promakanější a vás naplno pohltí. Problémem mohou být slabší počáteční písně, jimiž se musíte prokousat. Pak již můžete hodovat. Čeká na vás pořádná jízda. Těšte se na zajímavé skřeky a sólové kytary, je to doopravdy mocný zážitek. Pozastavil bych se u písně transplzeňský hangár, kde je patrné ovlivnění Skandinávskou scénou. Kým přesně? Hádejte.

Stejný rok nám nabídne kompilačku Ozvěny špíny a mocnou zbraň s názvem Betonová opona. A to je už nářez!!! Oceloplechový škopek zní prostě skvěle! Album je výrazným posunem dopředu. Skupinový zpěv je božským doplňkem, který tahle muzika potřebuje. Již zmiňovaná skřehotice na sobě zapracovala a zaplaví nás chytlavými tóny. Tohle album je u mě na žebříčku stavěno velmi vysoko a mé srdce při poslechu vždy zaplesá.

Tak se rok s rokem sešel a je tu další záplava, jež nabízí Nad propastí dne, sbírku raritek Melša - Frank Zappa meets Darkthrone a přehrané demíčko z roku 1999The Hand of Nothighness.

Po této záplavě se rok překvapivě nic neděje a my očekáváme příchod roku 2005, jež nám přináší Paměti špinavé lávky. Posun je opět znát a my se díváme do Umbrtkovo dětství. Hudba proti přechozím bratříčkům nabyla na speedu. Bohužel skvělé bicí jsou nahrazeny klasickými a sólovka již tolik neskřehotá. Na druhou stranu musím přiznat, že album je dokonalé a pokud se vám předchozí tvorba nelíbila, zkuste tohle! Je to o něčem jiném. Posledním počinem skupiny je pak Lití podzimního asfaltu vydané též v roce 2005.

A jsme v závěru recenze. Celkově musím říci asi toto : Počin velmi dobrý, ale chce to prostě probrat a promazat. V celku platí pravidlo čím novější vál, tím lepší!! Tak okuste sami a posuďte.

Oficiální stránky skupiny zde

ISACAARUM – Sperm Nihil Metal

Co se tváříte tak kysele? Nechcete mi snad naznačit, že vám tak trefně ocejchovaná odnož „kovu“ zůstala zaváta rouškou tajemství? Že čeští Isacaarum unikli vjemovým receptorům vašeho chtíčem lapeného těla? Pokud neposloucháte GC, není se ani moc čemu divit…

Proto se také zřejmě samotní členové silně eroticky laděné smečky rozhodli označit za jakousi zkroucenou odrůdu námi milovaného metalu. Musím sám uznat, že v grindu nevidím příliš silného bojovníka za příjemnou a melodickou hudbu, ale co se týče právě těchto jmenovaných cvoků, jde o výjimku, která potvrzuje pravidlo a močí do rybníčka.

Co se týče stylu, Isacaarum je skupina hrající grindcore s lehkou příměsí blackmetalu, sám bych jim s radostí dal nálepku melodic GC (kdyby však nešlo o oxymóron). Je těžké pokoušet se popsat skupinu, která ve vašem srdci uměleckého cítění utkvěla, ovšem nemůžete říci zcela jistě, jestli tomu tak bude i u ostatních. Takže jsem se také rozhodl uploadnout na ochutnání jeden vál, abyste měli možnost nejdříve vyzkoušet. Pokud vás nezaujme, rozhodně se nevrhejte do zběsilého stahování, a pokud je vaše mysl otevřená novým věcem, zažijete si s hudbou Isacaarum své.

O jejich textech nelze jen tak prohlásit, že jsou naplněny erotickými motivy – jsou totiž samotnou erotikou (dovolím si pak ukázku textu jednoho válu připíchnout na závěr). Songy s jmény Teenage cunt powerplay nebo T.N.T. Clit Orgasm jsou jen jedněmi z mnoha. Rozhodně doporučuji texty na internetu shlédnout do jednoho a popřípadě mrknout i na překlady…nasmějete se.

Teď trošku konkrétněji o skupině : ačkoli hudebně hutná, sestává ze čtyř členů v klasické sestavě (Monthy, F.C., Jimmy a Chylus). Chlapci vystřídali mnoho producentů (Shindy, Leviathan, Epidemie a Druid Agency), než konečně doputovali k Obscene Productions. Při koncertech upřímně doporučuji držet se až tak v 5.,6. řadě, neboť jejich herecké kousky mohou navždy poškodit část vašeho oděvu.

Na počátku bylo demo. To demo bylo For Blood Is Life... (1995). Nic moc pro lačné posluchače, klenot pro fanoušky. O dva roky později vydávají se skupinou Sorath desku, kde každý z nich obsadil dvě pozice ve čtyřmístném tracklistu - Meditations In Dark Green (1997). Vzápětí se naskytne s novou nahrávací společností šance vydat CD a oni ji bez váhaní využijí - Die Verwandlung se zrodila téhož roku a my víme, kterým směrem se Izákovi vydají – ovšem pokud se pozorně vnoříte do rytmů a melodií jednotlivých válů, ucítíte, že Démůnek výjimečnosti začíná vystrkovat své růžky. Roku 1998 vychází v pořadí již druhý split, tentokráte se spřízněnou skupinou ENOCHIAN - For Blood Is Life.... Ovšem není posledním – o rok později vzniká další split - Bizarre End Of Century I+I s kamarády z INGROWING. Konečně se dostáváme k vlastní a dle mého názoru plnohodnotné tvorbě. Prvním drtivým krokem skrze nudně bučící (blijící) smečku grajndkórisků byl počin jménem Curbed (2000). Melodie se ujala role primu a my tou dobou fandili, aby to Isacaarum zůstalo. Zůstalo a jasným důkazem se stala deska s velice lákavým názvem Cunt Hackers (2001). Svíjel jsem se slastí, když mi bylo dopřáno zasunout…cd do přehrávače a vychutnat si brutální a melodickou lahůdku. Třešnička (nebo marcipánová ovce) na dortu na sebe ovšem nechala ještě pár let čekat. Až teprve v roce 2003 dopadla na stůl v mém pokoji krabička od blyštivého kotoučku, který se měl později stát mým vyvoleným idolem, mou láskou i nočním přeludem. Menses Exorcism třímala v ruce kladivo s vytesaným nápisem „top“ a velice dlouho se ho nehodlala vzdát. No a prozatím poslední deskou se stala Shibari Kata and Other Practices porozena roku 2005. To by mělo být o Isacaarum vše a já přikládám vál i text :

Menses Exorcism – Cock kontrol :
http://www.edisk.cz/stahnout-soubor/44221/02---Isacaarum---Cock-control.mp3_3.12MB.html

Let's go, yeah!
Cumming again, we are so proud
Body fluids orgy, here nothing rests in pain
You're rigorous judge, trying to suffocate me
As the all of penises are getting thick and hard…
Cock, cock, cock, cock control!
Check, pass, test, competition fuck
Hey you, you are to win
Let show yourself again
Hey you, your prick is so big
Your balls makes me insane
Hey you, there is no cheat
My measures can't betray
Hey you, there is no trick
You can't beat me, so pray!
In harsh way
I am controlling your length
With no hurry
I am checking for your sperm
Cock, cock, cock, cock control
Cumming last time, we were so shy
Body fluids party, we are almost dead
Rigorous judge is nearly satisfied then
As the all of penises were weak, soft and drained

Brutal Assault vol. 12 - part 1

Protože psaní nějakých keců o tom, co je to Brutal Assault, by bylo nošením Baphometů BigBossovi, přejdu rovnou k věci. V každém článku vám trochu přiblížím pár kapel, které jsou již na letošní slibně se vyvíjející ročník potvrzeny, plus (nečekaně) přihodím nějaké linky na jejich tvorbu.

Jako první vezmu Ensiferum. Jedná se o folk/viking metalovou formaci ze země tísíců jezer (Finsko, pro idioty). Okamžitě vás jistě napadne jméno Finntroll nebo Korpiklaani. Nejedná se však o žádný slabší odvar těchhle velikánů, naopak. Vály jsou energické a melodické a jentak tuhle kapelku z hlavy nedostanete. Letos v březnu vydali tito vikingové nové album „Victory Songs“. Ve stejnou dobu vyšlo i nová deska Finntroll a troufnu si tvrdit, že Ensiferum jsou v mnoha ohledech lepší a zřejmě i méně oposlouchaní.



--
Dále tu máme skutečně trú pjúr bandu Gorgoroth. Black metal jako řemen z Norska, zformovaný v roce 1992. Pokud posloucháte skupiny jako Immortal nebo Mayhem, tak určitě znáte i Gorgoroth, a jestli vám chybí album „Incipit Satan“ z roku 2000, které vám nabízím, určitě si ho stáhněte.



--
Na severu ještě zůstaneme a mrkneme se na Enslaved. Progresivní viking/black, který nemusí každému sednout, díky poměrně netradičním postupům a zajímavé melodice. Ovšem pokud se vám podaří do jejich hudby proniknout, budete odměněni hodinami a hodinami, kdy vám bude vskutku běhat mráz po zádech. Špičková věc. K dispozici vám dávám album „Isa“ natočené v roce 2004.



--
Sice tento blog není zaměřený na death a grind, ale máme v plánu vám představit téměř všechny skupiny, které se v srpnu v Josefově předvedou (resp. všechny, od kterých něco seženem), takže se přesuneme do Belgie, kde řádí grindcorová tortura Leng Tch´e. Tito řezníci z Ghentu před pár týdny vydali placku „Marasmus“, kterou jsem si i vcelku oblíbil. Klasická grindová řežba s prvky deathu, solidní záležitost.



--
Death/thrash/metalcorová grupa The Black Dahlia Murder je pro dnešek naší poslední věcí. Abych byl upřímný, dle mého názoru stojí jejich hudba docela za hovno. Je sice energická, ale zoufale neoriginální a poměrně nudná. Ale je to jen můj názor, třeba vás to chytí. Připravil jsem pro vás výběr dvanácti válů, takže zkuste, zdali se vám tihle blázni z Michiganu zalíbí.



informace o Brutalu naleznete zde

mayhem - Black metalový král

Když se mi tahle skupina dostala poprvé do ruky, chvíli jsem poslouchal jedno album, pak jsem přešel na druhé. Znuděně jsem konstatoval : jestli tohle někdo nazývá muzikou tak je nejspíš zapřísáhlý Black metalista, nebo nemá hudební sluch. Místo smazání, jsem naštěstí alba uklidil do pomyslného šuplíku a věnoval se jiným kapelám. Zvučné jméno ale mi prostě nedalo spát, a tak jsem po nějaké té době opět mayhem spustil. Po chvíli mazlení se s neskutečně rychlým tempem a drsným zvukem jsem zjistil, že tahle hudba má duši !!

Historie této norské kapely se začala psát roku 1984. Hlavním zakladatelem byl kytarista Øystein Aarseth zvaný Euronymous. Společně s ním pak Necrobutcher (baskytara) a Manheim (bicí). O dva roky později se ke skupině přidává voklalista Maniac a skupina se konečně pouští do pořádné tvorby.

Prvním počinem je tedy demo Pure fucking armageddon (1986). Jedná se o velmi kvalitní počin, bohužel ne zrovna v moc poslouchatelné kvalitě (nikde jsem neviděl remastered kus, či lepší kvalitu). Ovšem šumy, které deska obsahuje vám s odstupem času nevadí a vy si vychutnáte úvodní pařbu simulující, jak název vypovídá Sound of tortured skull (zvuk drtící se kosti). Bezprostředně po tom následuje nekončící nážez drsných tónů a skvělých bicích, místy prokládaných pomalejšími pasážemi. Jak je ze stavby desky znát, chlapi si rádi hrají s tóny, využívají všemožné skřeky kytary. Když dospějeme ke skladbě mayhem, vidíme, že hudba tuhle bandu skutečně baví a naplno si jí vychutnávají. To samé se dá říci i o vás (posluchačích). Tenhle nářez je prostě dokonalý, jen to chce se do alba pořádně zakousnout a sjet jej třeba třikrát.

O rok později přichází Deathcrush. Na úvod nás čeká bubnové sólo, připomínající německé válečné pochoďáky. Bezprostředně po něm nastupuje hitovka Deathcrush, jejíž tvdost, rychlost a chytlavost vás naladí ke skvělému zážitku z celého alba. Album doznalo velikého posunu oproti svému předchůdci a dává vědět, že tahle kapela má budoucnost.

Bohužel ve stejném roce z kapely odchází Manheim (bicí) a Maniac (vokály). Kapela si najde náhradu, která je však záhy opustí. Napodruhé mají větší štěstí a do skupiny nastupují : Dead (vokály) a Hellhammer (bicí). Společně dají dohromady pecku Freezing moon. Dalších novinek se od nich zatím nedočkáme a musíme si nějakou dobu počkat, než začnou práce na novém albu. Když se konečně věci dají do pohybu, dojde dne 12.4.1991 k veliké tragédii. Death si ustřelí brokovnicí hlavu. Pokud jste někde četli bludy typu : chtěl dostát svému jménu a podobné kecy - nevěřtě jim !

Death byl velmi zvláštní osobou. Velmi jej přitahovalo záhrobí, často jej bylo možno vídat na hřbitově. Ba dokonce věci, které na sobě nosil, nechával zakopávat pod zem, aby nasákly pach smrti. Ve smrti viděl vysvobození, naplnění svého cíle a bůhví co ještě dále (to už ví jen sám Death).

Aby toho nebylo málo, po této události se ze skupiny rozhodne odejít basák Necrobutcher a skupina se opět potýká s problémy v obsazení. Přesto stále pracuje na novém albu, které se povede dokončit. Vypomoci na něm musejí Attila Csihar (vokály) a Count Grishnack (basa). A tak konečně v roce 1993 nadchází čas pro De mysteris dom sathanas. Dlouhé doby čekání na nový plátek jsou kompenzovány totální euforiíí. Kam se podíváte tam najdete skvost. Již zmiňovaný Freezing moon , je dotažen k dokonalosti a ostatní skladby vůbec nezaostávají. Stále rychlé tempo, drsné zvuky, skvělý vokál a nádech tajemna vás absolutně strhnou. Na počest smrti Deatha skupina v tomto roce odehraje živák v Leipzigu, ze kterého je pořízen i záznam (doporučuji).

Tak a tady kapela mayhem končí !!!!!!!!!!
Poněvadž přichází katastrofa největšího rázu. Právě teď jsem zamáčkl slzu v oku (nědělám si prdel). Myslitel, vůdce, největší a nejdůležitější člověk je zabit. Ano řeč je o kytaristovi Euronymovi!! Varg Qisling Larssøn Vikernes alias Count Grishnack (skupina Burzum), pod tíhou okolností (finanční problémy, odmítnutí basových linek na nové album Euronymem, přebrání jeho holky Euronymem a bůhví co ještě), přijíždí k Euronymovi domů a brutálně jej zabíjí dvacetitřemi bodnými ranami Euronymouse. Záznam na záznamníku Grishnackovo asistenta ukrývá zdrcující komentář Counta : "Euronymous je mrtev ! Jdu pochcat jeho hrob ! ". Jak Count dopadl si probereme v díle o Burzum.

Po této tragédii se Hellhammer rozhoduje opět obnovit staré časy a na svou stranu zláká zakládajícího člena Necrobutchera. Společně nabírají nového kytaristu, jehož jméno jest Blasphemer. Společně ovšem nic nového netvoří a tak skupina vydává Out From The Dark jež je záznamem z konzíku někdy v osmdesátých letech (doporučuji i přes hrůznou kvalitu) a singl Freezing Moon.

V roce 1997 svět zaplavil Wolf's Lair Abyss, jež začal éru prznění původního odkazu mayhem. Následovala celá řada alb, které pomalu ale jistě spěly ke komerci a ty zde jmenovat nehodlám. Dílo něčeho tak skvělého a slavného tedy pomalu zrtácelo na lesku, ovšem odkaz starých dobrých časů mayhem zůstává v srdcích fanoušků.

Závěrem bych chtěl dodat, že nový Mayhem (velikostí počátečního písmene odlišuji nový/starý) si též získal své příznivce a stále po světě koncertuje. Proto nikomu neberu právo jej poslouchat. Ovšem tato muzika nemá se starým harcovníkem co do činění a lituji dne, kdy se chlapci rozhodli vysávat modlu blacku a nezměnili si jméno.

Soulfly – etnocore/thrash

Ačkoli všechny recenze, co jsem doposud napsal, byly o skupinách špičkových, neb neustále ne příliš veřejnosti známých, došlo konečně na lámání chleba. Na jednu stranu mě zaměření fóra nutí odpustit si výlevy ze svého dětství, na stranu druhou však nemohu odolat pokušení napsat pár řádků (nebudu to příliš roztahovat, slibuji) o skupině, která odstartovala moji éru života metalem a objížděním festivalů. Soulfly. Max Cavalera.

V časech dávno minulých, kdy ještě thrash a heavy lomcovali dveřmi každé druhé putyky, brazilská skupina Sepultura se pokusila o zajímavý a výjimečný experiment – zamíchat etnickou hudbu z Jižní Ameriky do své tvorby. Proč ne? Po četných neshodách (které zde nebudu rozpitvávat s přihlédnutím k faktu, že nemají pro výslednou pointu nejmenší význam) mezi členy bandy Max Cavalera odešel a založil dnes již dá se říci „profláklý“ fenomén – Soulfly. Pokud etno obohacovalo svými rytmy libozvučnost Sepultury, pak v nově vzniklém kmenu přímo sálalo a svou energií obklopovalo posluchače, ať byl/je jakéhokoli zaměření. Jistě, hrdí pozérští blackeři nafouknou huby a bez váhání začnou používat slova typu „true“ a „pure“ zle se při tom tváříce. Jděte se vycpat. Nebudu se nikdy řadit k lidem, kteří líbivou hudbu zavrhnou jen proto, že není dostatečně „evil“.

Od roku 1998 se do mé přízně úspěšně pokusilo vetřít celkem 5 blyštivých kotoučků podmanivého obsahu. Opravdu vám chci poskytnou jenom download, abych svým způsobem vzdal hold a mohl pokračovat dál v představování jiných a hlavně neznámých skupin. Pokud vám jde hlavně o etno prvky, pak osobně doporučuji spíše prvotiny, ale jestliže chcete slyšet dobrou melodickou hudbu, stáhněte si vše. A přestože je v této recenzi spousta slov nevyřčených, já elegantně zakončuji a přidávám své odkazy.