Catamenia - Horda finských vlků

Je noc, po opuštěné pasece prohání se sob. Jemné lístky trávy ladně laská půlnoční větřík. Za svitu luny, jejíž krůčky dosáhly rané fáze úplňku, se hladový sob rozhlíží, kde by co požil. Když tu se náhle stahují mračna. Ladný větřík nabírá na síle. Kolem paseky se stahuje smečka rozzuřených vlků. Jemné doteky střídá drsný poryv větru, prozpěvující si hrdým a barvitým hlasem. Pak to přijde… Pomalu svítá a probouzející se obloha, které svit úplňku přidává na kráse, je svědkem něčeho nevídaného. Je k ránu a opět vidím soba se pásti. Větřík stále laská stébla trávy. Místo vlků však vidím pět „charismatických“ postav.

V zemi tisíců jezer nadešel čas změny. Místní větry, po dlouhá léta, znaly pouze drsné zářezy ostrých akordů a nabroušených skřeků, jež místní komunita chrlila jednu za druhou. Byl to to ten svět nudný, kdyby tu nebyl prostor pro změnu. Severozápadní dobrodruzi hlásí příchod barvité, energické a neméně chytlavé muziky v podání ostřílené smečky z Oulu. První ochutnávka tohoto nářezu může ucho neostříleného metalisty, řádně podráždit. Na první dotek působí hudba velmi jednotvárně a celkově se zdá, že je absolutně bez nápadu. Kytara si hraje nějakou tu svojí, když slyšíte bicí, nevíte jestli slyšíte dvě různé písně najednou a sem tam si do toho někdo něco zařve.

Nebojácní poutníci, kteří prozkoumali vzdálený, mýty ověnčený terén však tvrdí, že po delším poslechu, kdy si hudbu pořádně omakáte, úvodní pocity vystřídá zasloužené nadšení. Údajná barva zvuku nebyla dosud nikde na světě slyšena a tudíž ušní bubínek neustále dráždí. Vzhledem k hudebnímu stylu, který s přehledem můžeme zařadit mezi melodic black/heavy, skupina barvitostí a jemností více než překvapila. Ba dokonce se proslýchá že vyvinula jakýsi Soft black. Většina zvěstí tvrdí, že zvuk je středně zkreslený, sytý, barvitý, originální a dostatečná průbojnost je samozřejmostí.

Traduje se, že samotná hudební tvorba si zakládá na silových akordových riffech hlavního kytaristy a příležitostných skřecích. Proslýchá se, že jméno tohoto mága jest Riku Hopeakoski. Riffové postupy pocházející z dílny jeho drsných prstů, pohladí mysl a nikdy nenudí. Ptáci, zvěř, stromy a přírodní živly už dávno ví, že Catamenia si za svou kariéru vytvořila svůj neměnný styl, který více méně v intencích právě tohoto stylu inovuje. Proto při poslechu jednotlivých alb můžete získat dojem jemné ohranosti. Není to však pravda, jen se zaposlouchejte! Sólovka se trochu inspirovala hudbou Cradle of filth, a tak v hudbě místy shledáme jistou podobnost. Její zvuk je podstatně ostřejší a nesmírně návykový. Nejlepším elementem je bezesporu zapojení kláves. Jak preludia, tak jejich následné projevy v hudbě, jsou výrazným oživením a pro vás obrovský požitek. Zásadně dotvářejí atmosféru přírody a to tak dokonale, že simulaci vnímáte jako realitu. Vokály připomínající vlčí sténání a vití, v hudbě na míru sedí a buďte si jisti, že když se jejich řev spustí, jen tak se nezastaví. Ti kteří hudbu slyšeli vyprávějí o neskutečném zážitku, který přirovnávají k procházce hustým temným lesem. Rychlý spád, dojemná tvář jednotlivých tónů a nepředstavitelné vybrnkácačky. Pohlazení na duši v podobě propracovaných riffů, prokládaných ostrými šlehy větví, bičujících váš ksicht, to když se do toho kytara opře. Toto je jen malá ochutnávka toho, co můžete zažít. Proto nečekejte a vydejte se po tajemných stezkách finských lesů a ponořte se do úžasné muziky Catamenie.


Za svitu úplňku zrodila se bohatá úroda mocných alb. Jednoznačně nelze některé z nich protežovat. Každý flák nabízí porci solidního nářezu oplývajícího dávkou inovací. Díky charakteristickému stylu se rychle zabydlíte (samozřejmě pokud přežijete původní apatii) v jakémkoli z níže uvedených lesních domovů a vychutnáte si skutečně dokonalou atmosféru. Vzhledem k těmto faktům nemá cenu chválit jednotlivé kusy. Uvádím proto pouze taxativní výčet alb ve sledu jak postupně vyšly.

Halls of Frozen North
Shape Edition
Morning Crimson
Eternal Winter's Prophecy
Eskhata
ChaosBorn
Winternight Tragedies
Location:COLD