Korpiklaani - Folkový nářez

Před pár týdny jsem zapíchl dýku do země, když jsem "velehubil" skupinu
Shaman. Jak jsem již onehdy upozorňoval, drsné stezky života rozdělily skupinu a změny v sestavě byly nevyhnutelné. Pohnutek k tomuto kroku bylo více, bohužel ty které prosákly na veřejnost a tradují se po světě, jsou značně neuspokojivé. Nebudeme chodit kolem horké kaše a raději si řekneme, že za nitky tahal kápo Jonne Järvelä's (vokály, kytara), kterého jednoho dne napadlo, že by skupina mohla změnit svůj styl.

Inu netrvalo dlouho a na Finské scéně se objevila staronová kapela Korpiklaani, která začala pěstovat Folk metal. Jejich první album spirit of the forest, překvapilo snad i toho největšího odpůrce změny. Strhující konzert začíná písní Wooden pints, kterou Vám nabízím v úvodím videu. Hned první kontakt napoví, že první housle zde hraje viola. Pokud jste si doteď mysleli, že tento nástroj patří do muzea, ba dokonce jste nevěděli co to viola je, věřte, že nyní budete tento nástroj uctívat jako modlu. Mág HITTAVAINEN obsluhující ještě nástroje jouhikko a woodwinds, pro Vás připravil violový ráj. Ať se jedná o doprovody či sóla, nebudete dojetím moci dýchat a při každém kontaktu strun se smyčcem, budete aplaudovat ve stoje, i kdyby jste právě vykonávali potřebu na WC. Společně s violou se o prim dělí kytary. Silové akordy nabídnou rockový, místy metalový tón a špičková sóla, spolěčně s božskými vybrnkávačkami, vás dostanou do nirvany. Hudba zní jako procházka krásnou finskou přírodou. Tu pastvina, tu prosluněný les, tu stará knajpa, tu se točí pivo. Bicí jsou doplněny o starý nástoj Djembe a společná hra jim prospívá. Nečekejte ale žádné bubnové umění! Nepochybuji sice o skilu představitele kopáků, zde bicí tvoří hlavně doprovody. Každopádně jejich časování a smysl pro rytmus uchvátí a nenudí a čas od času si střihnou i nějaký ten špek. Nesmíme též zapomenout zmínit Akordeon (iq < 90 -tahací harmonika), jež se v hudbě prosadil sice trochu později, ale na novějších albech již dominuje. Vokály reprezentuje hlubší chralpák. Na prvních albech se v hudbě moc neprojevuje, postupem času začíná však plnit nepostradatelnou funkci. Čas od času se hudbou mihne sborový zpěv a to je pak prostě nářez. Nesmíme zapomenout na božský nástroj Woodwind, jež zastupuje funkci příčné flétny. Jeho zvuk si snadno oblíbíte a zamilujete. Výsledný zážitek nejsem schopen popsat slovy, to se musí slyšet. Na nástroje nehrají žádní novici, nýbrž ostřílení profíci. Tahle hudba je promyšlena do nejmenšího detailu a každá nuance je dokonale zvládnuta. Nástoje nehrají každý svou, nestřídají se na jevišti! Oni hrají společně a nerozdílně náročné pasáže s přesností chirurga. Písně mají spád, jak dravá horská řeka, a libozvučné tóny Vás v ní utopí jako lístek, který právě dopadl na hladinu. Každý vál osvěží originalitou a o podobnosti s přechozím nemůže být řeč! Po poslechu pár písní nabudete dojmu, že korpíci jsou vlasntě jedna velká rodina do které též patříte.

Je vidět, že kapela na sobě pracuje, a tak první album spirit of the forest (2003), nabídlo violový a sólový kytarový ráj. Vokály zde byly slyšet jen sporadicky. Dalo by se říci, že se jednalo o jakési dělení zrna od plev, mezi stylem rozpadlé kapely Shaman a novou vizí stávající smečky. Dílo gradovalo v druhém plátku z roku 2005 Voice of Wilderness. Sóla kytary sice již nejsou tak hojně zastoupeny, ale Violové postupy jsou dotaženy k dokonalosti. O rok později vychází Tales along this road a my sledujeme nový přístup k hudbě. Pilíře tvorby ustupují do pozadí a prostor dostávají silové akordy společně s vokály. Hodně prostoru dostává též akordeon.Stále ale se jedná o výstavní kousek. Korpíci nastavili laťku velmi vyskoko, a tak každý prorok předpovídal novému albu hudební zně v podobě orgií od rána do večera. Očekávanému novému albu Tervaskanto (2007) se přikládaly magické schopnosti. Bohužel po řadě úspěšných desek, přichází studená sprcha. Skupina na tomto albu hodně vsází na společnou souhru všech nástrojů a jaksi veselou a chytlavou jednodušší muziku. A tak nám violová a kytarová sóla prakticky vymizela a byla degradována na pouhé doprovody. Nejvíce prostoru dostávají vybrnkávačky s akordeonem. Toto ablum jemně naznačuje posun ke komerčnímu trendu, nedá se ale jednoduše zatratit. Po delším zaposlouchání objevíte skrytou krásu tohoto prostě slabšího bratčíčka. A tak nám nezbývá nic jiného, než doufat, že chlapi překvapí na příští desce.