Korpiklaani - Folkový nářez

Před pár týdny jsem zapíchl dýku do země, když jsem "velehubil" skupinu
Shaman. Jak jsem již onehdy upozorňoval, drsné stezky života rozdělily skupinu a změny v sestavě byly nevyhnutelné. Pohnutek k tomuto kroku bylo více, bohužel ty které prosákly na veřejnost a tradují se po světě, jsou značně neuspokojivé. Nebudeme chodit kolem horké kaše a raději si řekneme, že za nitky tahal kápo Jonne Järvelä's (vokály, kytara), kterého jednoho dne napadlo, že by skupina mohla změnit svůj styl.

Inu netrvalo dlouho a na Finské scéně se objevila staronová kapela Korpiklaani, která začala pěstovat Folk metal. Jejich první album spirit of the forest, překvapilo snad i toho největšího odpůrce změny. Strhující konzert začíná písní Wooden pints, kterou Vám nabízím v úvodím videu. Hned první kontakt napoví, že první housle zde hraje viola. Pokud jste si doteď mysleli, že tento nástroj patří do muzea, ba dokonce jste nevěděli co to viola je, věřte, že nyní budete tento nástroj uctívat jako modlu. Mág HITTAVAINEN obsluhující ještě nástroje jouhikko a woodwinds, pro Vás připravil violový ráj. Ať se jedná o doprovody či sóla, nebudete dojetím moci dýchat a při každém kontaktu strun se smyčcem, budete aplaudovat ve stoje, i kdyby jste právě vykonávali potřebu na WC. Společně s violou se o prim dělí kytary. Silové akordy nabídnou rockový, místy metalový tón a špičková sóla, spolěčně s božskými vybrnkávačkami, vás dostanou do nirvany. Hudba zní jako procházka krásnou finskou přírodou. Tu pastvina, tu prosluněný les, tu stará knajpa, tu se točí pivo. Bicí jsou doplněny o starý nástoj Djembe a společná hra jim prospívá. Nečekejte ale žádné bubnové umění! Nepochybuji sice o skilu představitele kopáků, zde bicí tvoří hlavně doprovody. Každopádně jejich časování a smysl pro rytmus uchvátí a nenudí a čas od času si střihnou i nějaký ten špek. Nesmíme též zapomenout zmínit Akordeon (iq < 90 -tahací harmonika), jež se v hudbě prosadil sice trochu později, ale na novějších albech již dominuje. Vokály reprezentuje hlubší chralpák. Na prvních albech se v hudbě moc neprojevuje, postupem času začíná však plnit nepostradatelnou funkci. Čas od času se hudbou mihne sborový zpěv a to je pak prostě nářez. Nesmíme zapomenout na božský nástroj Woodwind, jež zastupuje funkci příčné flétny. Jeho zvuk si snadno oblíbíte a zamilujete. Výsledný zážitek nejsem schopen popsat slovy, to se musí slyšet. Na nástroje nehrají žádní novici, nýbrž ostřílení profíci. Tahle hudba je promyšlena do nejmenšího detailu a každá nuance je dokonale zvládnuta. Nástoje nehrají každý svou, nestřídají se na jevišti! Oni hrají společně a nerozdílně náročné pasáže s přesností chirurga. Písně mají spád, jak dravá horská řeka, a libozvučné tóny Vás v ní utopí jako lístek, který právě dopadl na hladinu. Každý vál osvěží originalitou a o podobnosti s přechozím nemůže být řeč! Po poslechu pár písní nabudete dojmu, že korpíci jsou vlasntě jedna velká rodina do které též patříte.

Je vidět, že kapela na sobě pracuje, a tak první album spirit of the forest (2003), nabídlo violový a sólový kytarový ráj. Vokály zde byly slyšet jen sporadicky. Dalo by se říci, že se jednalo o jakési dělení zrna od plev, mezi stylem rozpadlé kapely Shaman a novou vizí stávající smečky. Dílo gradovalo v druhém plátku z roku 2005 Voice of Wilderness. Sóla kytary sice již nejsou tak hojně zastoupeny, ale Violové postupy jsou dotaženy k dokonalosti. O rok později vychází Tales along this road a my sledujeme nový přístup k hudbě. Pilíře tvorby ustupují do pozadí a prostor dostávají silové akordy společně s vokály. Hodně prostoru dostává též akordeon.Stále ale se jedná o výstavní kousek. Korpíci nastavili laťku velmi vyskoko, a tak každý prorok předpovídal novému albu hudební zně v podobě orgií od rána do večera. Očekávanému novému albu Tervaskanto (2007) se přikládaly magické schopnosti. Bohužel po řadě úspěšných desek, přichází studená sprcha. Skupina na tomto albu hodně vsází na společnou souhru všech nástrojů a jaksi veselou a chytlavou jednodušší muziku. A tak nám violová a kytarová sóla prakticky vymizela a byla degradována na pouhé doprovody. Nejvíce prostoru dostávají vybrnkávačky s akordeonem. Toto ablum jemně naznačuje posun ke komerčnímu trendu, nedá se ale jednoduše zatratit. Po delším zaposlouchání objevíte skrytou krásu tohoto prostě slabšího bratčíčka. A tak nám nezbývá nic jiného, než doufat, že chlapi překvapí na příští desce.

Graveworm - Collateral Defect

Berte tento kratičký příspěvek jako dovětek k recenzi z minulého měsíce (Graveworm – Italský melodic black), neboť pár dní po uveřejnění článku se potvůrka jménem Collateral Defect vylíhla z vajíčka studia příjemně rozvibrovaného black metalem.

Collateral Defect je absolutním pokračovatelem (N)Utopie, takže se nemusíte obávat nějakých brutálních změn, či snad dokonce ztráty inspirativní nápaditosti! Styl zůstává na svém, jen kluci zkoušejí, kam až to jde dotáhnout. A tentokrát už málem ťukají hlavičkami o okraj pradávné číše nápadů. Deska má vyjít někdy ke konci května, takže stahujte :

Catamenia - Horda finských vlků

Je noc, po opuštěné pasece prohání se sob. Jemné lístky trávy ladně laská půlnoční větřík. Za svitu luny, jejíž krůčky dosáhly rané fáze úplňku, se hladový sob rozhlíží, kde by co požil. Když tu se náhle stahují mračna. Ladný větřík nabírá na síle. Kolem paseky se stahuje smečka rozzuřených vlků. Jemné doteky střídá drsný poryv větru, prozpěvující si hrdým a barvitým hlasem. Pak to přijde… Pomalu svítá a probouzející se obloha, které svit úplňku přidává na kráse, je svědkem něčeho nevídaného. Je k ránu a opět vidím soba se pásti. Větřík stále laská stébla trávy. Místo vlků však vidím pět „charismatických“ postav.

V zemi tisíců jezer nadešel čas změny. Místní větry, po dlouhá léta, znaly pouze drsné zářezy ostrých akordů a nabroušených skřeků, jež místní komunita chrlila jednu za druhou. Byl to to ten svět nudný, kdyby tu nebyl prostor pro změnu. Severozápadní dobrodruzi hlásí příchod barvité, energické a neméně chytlavé muziky v podání ostřílené smečky z Oulu. První ochutnávka tohoto nářezu může ucho neostříleného metalisty, řádně podráždit. Na první dotek působí hudba velmi jednotvárně a celkově se zdá, že je absolutně bez nápadu. Kytara si hraje nějakou tu svojí, když slyšíte bicí, nevíte jestli slyšíte dvě různé písně najednou a sem tam si do toho někdo něco zařve.

Nebojácní poutníci, kteří prozkoumali vzdálený, mýty ověnčený terén však tvrdí, že po delším poslechu, kdy si hudbu pořádně omakáte, úvodní pocity vystřídá zasloužené nadšení. Údajná barva zvuku nebyla dosud nikde na světě slyšena a tudíž ušní bubínek neustále dráždí. Vzhledem k hudebnímu stylu, který s přehledem můžeme zařadit mezi melodic black/heavy, skupina barvitostí a jemností více než překvapila. Ba dokonce se proslýchá že vyvinula jakýsi Soft black. Většina zvěstí tvrdí, že zvuk je středně zkreslený, sytý, barvitý, originální a dostatečná průbojnost je samozřejmostí.

Traduje se, že samotná hudební tvorba si zakládá na silových akordových riffech hlavního kytaristy a příležitostných skřecích. Proslýchá se, že jméno tohoto mága jest Riku Hopeakoski. Riffové postupy pocházející z dílny jeho drsných prstů, pohladí mysl a nikdy nenudí. Ptáci, zvěř, stromy a přírodní živly už dávno ví, že Catamenia si za svou kariéru vytvořila svůj neměnný styl, který více méně v intencích právě tohoto stylu inovuje. Proto při poslechu jednotlivých alb můžete získat dojem jemné ohranosti. Není to však pravda, jen se zaposlouchejte! Sólovka se trochu inspirovala hudbou Cradle of filth, a tak v hudbě místy shledáme jistou podobnost. Její zvuk je podstatně ostřejší a nesmírně návykový. Nejlepším elementem je bezesporu zapojení kláves. Jak preludia, tak jejich následné projevy v hudbě, jsou výrazným oživením a pro vás obrovský požitek. Zásadně dotvářejí atmosféru přírody a to tak dokonale, že simulaci vnímáte jako realitu. Vokály připomínající vlčí sténání a vití, v hudbě na míru sedí a buďte si jisti, že když se jejich řev spustí, jen tak se nezastaví. Ti kteří hudbu slyšeli vyprávějí o neskutečném zážitku, který přirovnávají k procházce hustým temným lesem. Rychlý spád, dojemná tvář jednotlivých tónů a nepředstavitelné vybrnkácačky. Pohlazení na duši v podobě propracovaných riffů, prokládaných ostrými šlehy větví, bičujících váš ksicht, to když se do toho kytara opře. Toto je jen malá ochutnávka toho, co můžete zažít. Proto nečekejte a vydejte se po tajemných stezkách finských lesů a ponořte se do úžasné muziky Catamenie.


Za svitu úplňku zrodila se bohatá úroda mocných alb. Jednoznačně nelze některé z nich protežovat. Každý flák nabízí porci solidního nářezu oplývajícího dávkou inovací. Díky charakteristickému stylu se rychle zabydlíte (samozřejmě pokud přežijete původní apatii) v jakémkoli z níže uvedených lesních domovů a vychutnáte si skutečně dokonalou atmosféru. Vzhledem k těmto faktům nemá cenu chválit jednotlivé kusy. Uvádím proto pouze taxativní výčet alb ve sledu jak postupně vyšly.

Halls of Frozen North
Shape Edition
Morning Crimson
Eternal Winter's Prophecy
Eskhata
ChaosBorn
Winternight Tragedies
Location:COLD