Brutal assault vol. 12 - report 1

Naše redakce měla tu čest, zůčastnit se velkolepé přehlídky metalových kapel. V několika reportech v tohoto festu, Vám nastíníme průběh akce, očima nezávislých reporterů. První pohled je tu! Tak se do něj ihned pusťte a prosím zanechte i nějaký ten komentář! Děkuji. Oficiální page naleznete zde

Organizace :

Ačkoli pořadatelé zajisté věnovali mnoho času přípravě, podcenili návštěvnost. Vzhledem k tomu, že jsem viděl na lístku i číslo 8 253, troufám si odhadovat celkovou náštěvnost kolem 12 000 lidí. A na takovýto počet 4 sprchy a cca 40 wc rozhodně nestačilo. Prostorná paseka, vymezená pro kempování, praskala ve švech a tvořily se tu i jiná ležení. V kempu nebyly žádné odpadkové koše a EKO pytel, jež každý dostal na své odpadky rozhodně neplnil svou funkci. Proto se ihned kempoviště přeměnilo ve smetiště a pronikavý smrad, který bylo možno dokonale cítit poslední den, by ubil i vola. V areálu byla situace jiná. Vždy po skončení programu naběhla uklízecí četa a areál dokonale vyčistila. Bohužel první den značně podcenila, a tak se odpadková vůně prolínala se spocenými těly návštěvníků po celý den druhý. Co se týče stravování byl areál v celku dobře zajištěn. Jen jsem tam postrádal více místa k sezení a vzhledem k tomu, že jsem našel krytý přístřešek, jež mohl být lavicemi zaplněn, musím i zde konstatovat nedostatek. Od dvoustagového jeviště jsem si sliboval vysokou kvalitu zvuku. Bohužel opak byl pravdou. A tak místy požitek z vystoupení kazila právě tato složka. Jinak musím v celku nový areál pochválit (neviděl jsem sice nikdy starý pozn. aut.).

Kapely :



Saturnus :

Dánský Doom předvedl velkolepou podívanou, jež dostala publikum ihned do varu. Nádhedná chytlavá melodie sól a barvytý zvuk, prostupoval sluchovým ústrojím každého posluchače a nutil jej vlnit se v rytmu tónů. Bicí zněly úchvatně a dokonce byla slyšet i basa. Bohužel jsem nějak nikde nepostřehl Doom metal. Znělo mi to spíše jako Heavy, což mohlo být způsobeno tím, že jsem Saturnus slyšel poprvé, ne ovšem naposled. Recenzi na tento velkolepý projekt můžete očekávat bzry.

Hned po skončení této podívané nastal čas přemístit se na Belphegor. Nevím byl-li to záměr představitelů, či špatné nazvučení, ale slyšel jsem pouze silové akordy a nádhené bicí. Ať tak, či onak jejich koncert byl pro mě velikým zážitkem. Smysl pro rytmiku mě uchvátil a na bicích jsem doslova ujížděl.

Poslouchalo se dál a čas ubíhal. Po návštěvě několika dalších kapel nastal čas pro české Root, Kteří rozjeli své vystoupení ve velikém stylu. Bigboss se letos neopil a jeho vokální přednes byl dokonalý. Trochu úsměvně působilo načtení textu a jeho následná interpretace. Ashok se opět vytáhl neskutečnými sóly a nový bubeník kapely nezaostával. Píseň pro Satana a 666, ze starého alba zjevení, uvedly publikum do varu a snad každý zpíval. Show byla umocněna pyrotechnickými efekty a skvělou světelnou kompozicí.

Jako poslední kapela prvního dne, vystoupila finská smečka Ensiferum. Světelná show prolínající blankytnou modř s fialovou barvou, dávala předzvěst úžasnému vystoupení. A taky že tomu tak bylo. Vály typu Victory song, vzbuzovaly euforické dojmy a všichni vychutnávali propracovanost muziky. Sóla opět špičková a hudba nádherně melodická. Jedinou vadou na kráse byly poněkud špatně ozvučené klávesy.

Druhý den na nás čekala česká bandička Ador dorath, na kterou se sešel poměrně veliký kotel. Bohužel špatné ozvučení zkazilo výsledný dojem. Klávesy prakticky nebyly slyšet a pokud ano tak falešně. Špatný mikrofón lenky místy vyluzoval z jejího hrdla patóny. Jinak byla show dokonalá Ivošův vokál jako obvykle nezklamal. Kytary drtily struny a nám nezbývalo nic jiného, než se zaposlouchat do nich.

Dánský moderní metal v podání Mnemic, jsme šli více méně jen shlédnout. Ovšem ukřičený vokál a mocné tóny kytar, nás naprosto strhly. Vzhledem k paření redakce v kotli nemůžu přesně popsat zvuk jednotlivých nástrojů, nýbž mohu jen konstatovat, že představení bylo značně dobré.

Večerní představení bylo v režii soulfly, a tak redakce držela přední místa právě u tohoto stage, čímž nám unikla zajisté velkolepá show skupiny Pain, jejíž tóny dopadaly k našim sluchovodům a my proklínali pořadatele za špatný plán večera. Na Soufly přišli snad všichni, a tak jsme bili namačkáni jeden na druhého. Čerstvý vzduch byl masou lidí okamžitě zkonzumován a nám nezbývalo nic jiného, než se spokojit se zkaženým. To už byl ale Max na pódiu a řež začínala. Písně jako Eye for an Eye či Prophecy strhly dav v nekončící pařbu a já se propadl o několik řad dozadu. Z této pozice jsem se mohl více věnovat hudební složce vystoupení. Kytary válely neskutečně chytlavě. Bicí držely rytmus a samozřejmě sázely jedno překvápko za druhým. Bohužel Max se místy na zpěv vysr.. a píseň odmluvil. Součástí představení byly i vály Sepultury, a tak jsme si vychutnali i Roots či Refuse,resist. Jaké bylo mé překvapení, když Soulfly skončili a na druhém pódiu čekal úctyhodně veliký dav, na Gorgoroth. V očekávání velkolepé show tedy infiltuji kotel a začínám pařit. Bohužel k mému zděšení, je zvuk absolutně neposlouchatelný a var v publiku pomalu ustává. Postupem času se to trochu lepší, ale bohužel tohle se nepovedlo.

Trochu znechucený vyrážím na závěr dnešního dne, na mou oblíbenou norskou kapelu Enslaved. A velkolepá show mě opět dostává do rytmu. Klávesy opět nezní tak, jak by měly. To ale nevadí. Tempo kytar je přesně tam kde má být a vybrnkávačky, melodičnost a úžasný vokál nutí mé srdce plestat. Tak nějak má koncert vypadat.

Poslední den naše redakce poněkud vypustila, a tak nabíháme do kotle až na Die apokalyptischen reiter. Od němců jsem toho moc neočekával, ovšem naprosto mě překvapili. Muzika místy připomínající Rammstein, se strhává ve velkolepé představení. Kytary zní velmi melodicky a klávesy dodávají na atmosféře. Vokál nezní špatně a hlavně Pan vokalista ví, jak publikum dostat do varu. Proto si zve na pódium slečnu z davu, s níž na jevišti předvádí různé kreace. Nakonec ji chudinku zavře do klece k úchylnému klávesákovi, kde stráví zbytek představení. Ihned potom zve na pódium další dva maníky, jejichž úkolem je nastoupit do gumových člunů a úkolem publika přenést je ke zvukařům a zpět. Nedovedete si představit ty držkopády.

Poslední kapelou, kterou zde zmíním, je mnou nejvíce očekávaný Satyricon. Opět držím přední řady a proklínám pořadatele, poněvadž vedle hraje skvělý Vader, na který bohužel nemohu. Čas čekání si krátím pohledem na nedalekou bitku o přední místa. A je to tu! Satyr Nastupuje a spouští! Co je ? Kde se stala chyba ? Nic neslyšíme! Jen občas se ozve Satyrův vokál. Kytary hrajou, basa též a bicí .... Bohužel nic neslyšíme! "A je to v prdeli", říkám normálním hlasem. V tom tichu ovšem byl můj projev slyšet mnohem dále než jsem očekával. Mnoho fanoušků mi tedy přizvukuje, když tu je repro soustava nahozena a my začínáme pařit. Satyricon opět nezklamal. Úctyhodná melodičnost, drsný vokál, skvělé bicí a komunikace s fanoušky tvoří z představení nepopsatelný zážitek. Tracklist obsahuje hlavně vály z Now, diabolical a staršího bratříčka volcano. Je mi jasné, že song Dark medieval times se konat nebude. Nezoufám ale, poněvadž jsem uchvácen nádhrenou muzikou. Závěrečný vál Mother north, na který se všichni těšili, se moc nezdařil. Představitelé jej jaksi naspeedovali, a tak zněl dvakrát rychleji než měl. Navíc značně zvukaři přidali na volume a já si musím zacpat uši, abych neohluchnul. Tím má návštěva Brutalu končí a já obšťastněn solidní porcí metalu odjíždím zpět domů, podělit se o pár řádků s Vámi. Škoda, že za dva měsíce není Brutal opět.

Závěrem k BMhole. V září rozjíždíme opět dvě recenze v rozmezí 14 dnů. Jednáme s dalším reporterem o připojení se k nám. A málem bych Vám zapoměl sdělit, že bmhole přivítala v řadách redakčních, nového reportera občasníka. Těšte se tedy na jeho občasné příspěvky!