Molecular Repulsion- Veil of deception

Dnes na tomto místě měla stát očekávaná recenze na Graveland. Ovšem to by se mi pod ruku nesměla dostat výše zmíněná banda canadských metalistů. Nebojte se však, o Graveland nepřijdete.

Nyní ke skupině samé. Pocitvě jsem pátral snad v každém koutku deep internetu, abych o ní zjistil nějaké informace. Bohužel došlo k fatálnímu neúspěchu a povedlo se mi najít pouze sestavu, jež mi vyrazila dech. Místo dvou kytar, se nachází v bandu dvě basy (jedna clean, druhá zkreslená) . Z výše uvedeného mohu jen domýšlet, že jejich album Veil of deception z roku 1991 je jejich prvním a zároveň posledním počinem.

Hráčům koluje v krvi tvrdý trash/dead. Tato kombinace Vám naprosto vyrazí dech, poněvadž poněkud nudnější thrash se právě díky prvkům deathu, vymyká klasické koncepci a nabírá nový směr. A tak začnu asi hlavním tahákem. Vzhledem k absenci druhé kytary, nezbylo silovým akordům kytary nic jiného, než hrát druhé housle. Celý song je postaven na stupnicových postupech, díky tomu je zde mnoho prostoru pro sóla. Věřte, že sól je tu jak máku na polích v Afganistánu. Navíc jsou promakaná do posledního detailu a díky specifickému zvuku dokonalá. Hlavním tahákem je ale rychlé tempo, které řádí v trashovém oparu, když tu se náhle změní v death. Dokonale zapasované jsou vybrnkávačky. Jakmile je váš mozek začne vztřebávat, podvědomě začnete pohybovat tělem v jejich rytmu (bohužel se tomu nedá ubránit). Zajímavé je pak sledovat prolínání pomalejších a rychlých pasáží, které bývá kamenem úrazu pro většinu muzikantů. Zde je problém zvládnut bravurně.

Druhým lákadlem je zvuk. Ten právě dělá z kapely hvězdu. Jedná se o starší typy ampů, efektů a komb. Díky němuž je zvuk velmi průbojný a díky efektům agresivní, přesně tam, kde je potřeba. Vzhledem ke velmi originální kombinaci stylu, mají hráči k dispozici tři druhy zvuku. První silně zkreslený thrashmetalový, druhý klasický sólový s bohatou škálou barev a konečně pro vybrnkávačky ostřejší lampový s vytaženými výškami.

Zajímavě působí i duo bas. Většina posluchačů v normální hudbě ani nemá ponětí, že tam nějaká basa hraje. Zde rozpoznáte obě dvě a věřte, že obě umí. Samotnou kapitolou jsou bicí. Originalita, rychlost, nádherné přechody, božská práce s činely, no prostě není co dodat. Celkově vystupuje muzika chvílemi jako propracovaná do posledního detailu, místy zase jako obrovský jam. Vokál mě mile překvapil. Basový chraplák, místy připadající vokalistu ze Suicidal Tendencies, umí špičkově zvládnout i deathmetalové pasáže, jako kdyby snad zpíval jen death.

Tento plátek nabízí úplně jinačí pojetí, než pojetí všedních kapel, které známe. Proto by si jej měl opatřit každý, kdo poslouchá metal. Věřím totiž, že ať posloucháte cokoli, tohle jistě zapadne do vaší sbírky.

Závěrem přikládám ukázku z jejich koncertu. Bohužel se jedná spíše o thrash/hc kousek, který přesně nevystihuje nádheru alba, ba dokonce bych řekl, že do alba ani moc nezapadá. Proto věřím, že případný neúspěch tohoto klipu Vás neodradí a dáte tomuto projektu prostor.