Agalloch - Atmosférický folk metal z Ameriky

Také vás to upoutalo, jako mě před několika měsíci, že existují i jiná spojení, než folk – severoevropské země? Nejste zvědaví, jak může kontinent plivající HC, GC a Death najednou otevřít zadní dvířka a potajmu vpustit do uspěchaného světa folkového aligátora jménem Agalloch? To já rozhodně byl a má dychtivost se vyplatila.

Agalloch je plodný hudební kvartet pohansky pohlížející na život silně neamerickým způsobem, což je vzhledem k jejich původu velkou výjimkou. Od roku 1995 zapsali přírodopěvci do svého notýsku tvorby přes deset holčiček (různé kompilace, splity, atd.), ale já vybral šest z nich, jimž se zde budu věnovat.

Začněme hezky od dema, ať v tom nemáme nepořádek. From Which Of This Oak (1997) nepřeslechnutelně volá po pozornosti folk-blackových fandů. Kvalita prvotiny (jak zvuková tak hudební) se řadí mezi špičkové melodické počiny. Další krasavice k pohledání se objevuje o dva roky později - Pale Folklore (1999). Žádný „brutální nářez“, ale příjemný, uklidňující folkový metal doprovázený zastřeným mírným blackovým chrčákem. Další dva roky se pracuje na novém modelu dokonalosti a tím je čtyřskladbové pokračování dosavadní tvorby Of Stone, Wind And Pillor (2001) – ústřední folkblacková „balada“, dva ryze folkové meditační vály a cover skupiny Sol Invictus (anglický neofolk). Opravdovou lahůdkou je stodeseti minutová The Mantle (2002), která spojuje pojmy METAL a KLID neskonale bizarním způsobem. Zavřete oči a uvidíte procházku po pěšince obklopené obrovskými smrky a modříny, uvidíte bezpečí vyznačené cesty, ale v pozadí náhle ucítíte stálou hrozbu nevypočitatelného lesa a ve vás se vzedme ten praprapředek, který na všecky hrozby kašlal a pobíhal divoce za potravou zanechávaje vlastní zašmodrchaný vlas na větvích všude okolo, ne proto, aby ho mohl vystopovat medvěd grizzly, ale proto, že mu to bylo jedno. Obraznost hudby Agalloch se z vyprávění jen těžko chápe. Posuneme se k EP Tomorrow Will Never Come (2003), které jsem vybral především kvůli ústřednímu válu. Folkový song na pozadí doprovázený řečí velmi vystresovaného člověka zabývajícího se, v porovnání s hudbou v popředí, dosti malichernými hloupostmi. Doporučuji mrknout na text. No a konečně má nejoblíbenější, doposud nejnovější slečna Ashes Against The Grain (2006). Folk metalový Grand Canyon směle se rovnající Korpiklaani nebo Finntroll.